............
Červená Karkulka
Vyprávěč:
V pohledném stavení na konci vesnice,
bydlela sedmkrát trestaná světice.
Od mládí fandila procházkám v šeru,
na jejich památku vlastnila dceru.
Křehounkou dívenku s nosem jak okurka,
červeným od rumu - no prostě Karkulka.
Jednou když matička dívenku spatřila,
dala jí lepanec a potom pravila:
Matka:
Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku.
Dones jí guláše, aspoň půl hrnka,
ať babka vyskočí zase jak srnka.
Karkulka:
K čemu je matinko červená suknice?
Ta jenom přiláká úchylné myslivce.
Ještě mě znásilní tak jako včera,
už potom nebudu nevinná dcera.
Matka:
Nedávej bláznivým myšlenkám průchod,
než babka utratí za léky důchod !
Připrav se ihned do startovní polohy,
pořádný gulášek ji postaví na nohy.
Vyprávěč:
Popadla Karkulka aktovku s jídlem,
běžela lesem jak píchnutá šídlem.
Navzdory vábivé červené suknice,
nepotká na cestě žádného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,
brzy ji donesou do známé chaloupky.
Vyndala z aktovky dietní potravu,
pak v loži spatřila podivnou postavu.
Karkulka:
Co je to za fóry tak brzy po ránu?
Vlk se tu placatí v bábině županu.
Vlk:
Jen pojď dál děvenko a nestůj u dveří!
Bábu jsem posnídal, ty zůstaň k večeři.
Máš hezký tvářičky, jak žádná druhá,
za to ta babice byla dost tuhá.
Karkulka:
Tak to sis vybral jakostní potravu,
nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu ?
Pozdě mě nazýváš spanilou děvenkou,
sežral jsi babičku s infekční žloutenkou !!!!!
