Tajemství pukliny

Byl mrazivý zimní den, sněžilo a stromy se skláněly až k zemi. Takové počasí bylo pro lidi v této oblasti katastrofické. Každodenní sněhové bouře a neustálý mráz až -20°C zaháněli lidi do jejich domovů. Všichni lidé si ztěžovali na krutou zimu, až na Norberta, svalnatého chlapce z chalupy v horách. Byl zvyklý na zimu, jeho tatínek právě pracoval na výzkumu Antarktidy. Norberta v předchozích dvou letech velmi lákala představa zkoumat nějaké odlehlé místo nedotčené lidskou rukou.

Norbert žil s matkou a se svým kamarádem Valdemarem, kterému rodiče zemřeli po tragické nehodě. Venku pořád neustávala vichřice. Byl večer, všichni se sešli u stolu na večeři. Matka prostřela jako obvykle pro tři, a pak nandala naběračkou kaši do dřevěných misek. Bála se, že zásoby potravin nevystačí na celou zimu, která bude nejspíš dlouhá. Když se Norbert ráno vzbudil, šel se ohřát ke kamnům. Valdemar se také vzbudil, ale snídani si nedal, v zásobárně už bylo opravdu jídla pouze na měsíc. Takhle to pokračovalo několik týdnů. Nikdo nemohl opustit chalupu, protože by zmrznul, nebo by se ztratil ve sněžné bouři. Matka byla opravdu nešťastná, jelikož jídla zbývalo málo a rodina jedla jen kaši. Norbert šel jednoho dne do sklepa pro zbytky mouky, ale pak si všiml dvířek na konci spíže, a celý zrudl, když ji otevřel, nebylo tam zlato jako v pohádce, ale šest pytlů s moukou. Když matka spatřila tolik mouky, byla opravdu nadšená, protože to stačilo skoro na celou zimu. Valdemar se zeptal, kde se tam ty pytle vzaly, asi soused Vilém je přinesl, odpověděl Norbert. Místo ve spíži bylo úplně vzadu v koutě, kam nikdo nechodil, jelikož tam nikdy nic nebylo.   

Po několika měsících žití v chalupě, konečně přišel ten očekávaný den. Norbert se ráno probudil dřív, protože ho překvapilo zvláštní příjemné světlo. Nebylo to světlo svícnu, který zapalovala matka, ale něco zcela jiného, sluneční paprsky. Všichni lidé z okolí byli nadšeni z ustání sněhových bouří, a zklidnění počasí.

Další den ráno šel Norbert s Valdou na pobřeží a najednou uviděli, že se v místech, kde zahřívá sopka ledovec, vytváří velká puklina. Užasli při prvním pohledu na jakousi malou věc ukrytou v puklině. Norbert pro ni natáhl ruku, po chvíli vyndal kovovou truhlu, která byla těžká a zamčená. Valdemar nadšeně přihlížel a byl trochu zklamán, když zjistil, že je truhla nedobytná. Společnými silami truhlu odnesli do chalupy, ale matce nic neřekli, protože si chtěli ponechat své tajemství. Před obědem truhlu schovali do kouta ve sklepě.

Za týden, když se matka vydala na trh, přinesl Norbert truhlu ze sklepa. Valda ji zkusil otevřít železnou tyčí, kterou použil jako páku, povedlo se! Truhla se otevřela, náhle celou místnost osvítilo bílé světlo. Valda i Norbert byli ohromeni a to světlo je vtáhlo do neznáma.

 Norbert a Valdemar se probudili na pobřeží ledovcového jezera. Byli překvapeni, když zjistili, že nevidí jejich chalupu! Kam se poděla? Jak se ocitli na pobřeží, když byli v chalupě? Nemohli to pochopit. Po chvíli spatřili dva cizí muže, vypadali jako by byli ze starověku. Měli dlouhé hábity, které měly svázané opasky z kůže. Norbert a Valda se schovali za pahorek, který byl opodál, protože se těch mužů báli. Nejprve viděli, jak vyndali jakýsi nástroj a začali kopat díru do země, půda už nebyla zmrzlá, což Norbert s Valdou nemohli pochopit, jelikož ještě před chvílí byla tvrdá jako diamant. Poté co sledovaní muži vykopali dva metry hlubokou jámu, vložili do ní věc zabalenou do kůže. Teprve teď si uvědomili, že nejsou ve své době. Norbertovi došlo, že otevřením truhly nalezli průchod do minulosti. Norbert vše potichu řekl Valdovi. Museli dlouho čekat, poněvadž muži zahrabávali onu neznámou věc.

Poté co neznámý muži odešli, šli chlapci hledat truhlu. Doufali, že když jí najdou, dostanou se zpět do své doby. Nejprve se podívali na místo, kde se probudili. A opravdu tam ležela. Jakmile ji spolu Valda i Norbert vzali do rukou, dostali se zpět do okamžiku, kdy otevřeli truhlu.

Když se vzbudili, byli ve své chalupě. Naprosto šťastní byli, když se matka vrátila, vše jí pověděli. Byla ráda, že se jim nic nestalo! Truhlu zahodili do jezera a ta zmizela v hlubinách.

Další den si vzali lopaty a vykopali věc zabalenou v kůži, rozbalili ji a zjistili, že je to zlatá soška z Egypta, kterou při svých plavbách muži zakopali. Díky té sošce měli dost peněz na to, aby si koupili dům a žili šťastně až do smrti…